pšenice

pšenice

 Pšenice (Triticum) je rod jednoděložných rostlin z čeledi lipnicovitých (Poaceae) s přibližně 20 druhy. Zahrnuje jak šlechtěné tak planě rostoucí druhy. Pšenice jsou jedny z nejstarších rostlin pocházejících z jihozápadní Asie. Archeologické nálezy dokládají pěstování pšenice jednozrnky na území Íránu již 6 000 let př. n. l. Na území České republiky se objevila pšenice setá v neolitu – 5000 let př. n. l.

Pšenice mají duté kolénkaté stéblo. Květenstvím je kláskový lichoklas s obilkami s výraznou podélnou rýhou. Kvítek v klásku je 2 až 5. Plevy jsou široké, mnohožilnaté. Pluchy jsou hladké. Pluška je blanitá. Osina je přisedlá k vrcholu pluchy. Plodem je tedy obilka, která zůstává až do zralosti volná a nesrůstá s pluchou a pluškou – nahé pšenice. Pšenice, u kterých přirůstá obilka k pluše a plušce, jsou nazývány pšenicemi pluchatými (plevnatými). Barva vzcházejích rostlin je zelená. Jazýček je krátký, po okraji vroubkovaný. Ouška jsou malá, ochmýřená.

Taxonomické členění:
Tento rod je obvykle členěn na 3 podrody.

diploidní pšenice se 14 chromozomy (2n = 14):
  • pšenice planá jednozrnka (Triticum boeoticum Boiss.)
  • pšenice kulturní jednozrnka (Triticum monococcum L.)
tetraploidní pšenice s 28 chromozomy (2n = 28):
  • pšenice planá dvouzrnka (Triticum dicoccoides Körn.)
  • pšenice dvouzrnka (Triticum dicoccum Schrank)
  • pšenice Timofejevova (Triticum timopheevi Zhuk.)
  • pšenice tvrdá (Triticum durum Desf.)
  • pšenice naduřelá (Triticum turgidum L.)
  • pšenice polská (Triticum polonicum L.)
hexaploidní pšenice se 42 chromozomy (2n = 42):
  • pšenice špalda (Triticum spelta L.)
  • pšenice setá (Triticum aestivum L. emend. Fiori et Paol.)
Pluchaté pšenice jsou: pšenice špalda (T. spelta L.), pšenice jednozrnka (T. monococcum L.) a pšenice dvouzrnka (T. dicoccon Schrank).
Pšenice nahé jsou: pšenice polská (T. polonicum L.), pšenice setá (T. aestivum L.), pšenice tvrdá (T. durum Desf.), pšenice naduřelá (T. turgidum L.) a pšenice shloučená (T. compactum Host).

Pšenice poskytují zrno, které se používá jako potravina, krmivo a jako surovina. Zpracovávají se také stébla (sláma) a otruby (semenné slupky a mouka). Výhodou pšenice, tak jako u jiných obilovin je poměrně jednoduchá skladovatelnost a poměrně dlouhá trvanlivost. Pšenice mají vysokou výživnou hodnotu. V Evropě jsou základní potravinářskou surovinou pro výrobu pečiva, těstovin a rozmanitých pokrmů.
Průmyslově se využívá jako surovina k výrobě škrobu, lihu nebo piva, uvažuje se o energetickém využití pšeničné biomasy jako obnovitelného zdroje energie.

Celé zrno a také jednomletá mouka obsahují ve 100 g přibližně: 1450 kJ (350 kCal), 12 g bílkovin, 2 g tuku, 70 g glycidů, 2 g nestravitelných součástí (buničiny), 40 mg vápníku, 330 mg fosforu, 4 mg železa, 120 mg hořčíku a dále menší množství vitaminů B1, B2, B6 a PP, stopy vitaminů C a A.

Pšenice špalda

Špalda (latinsky Triticum spelta, zastarale samopše) je druh rozpadavé pšenice. Byla pěstována v Evropě již před 8000 lety, pěstovali ji Egypťané, Keltové i Germáni. Později ustoupila šlechtěné pšenici, která vykazovala vyšší výnosy. V současnosti je špalda považována za zdravější alternativu šlechtěné pšenice, s vyšším podílem minerálních látek a bílkovin. Vzhledem ke své minimální reakci na hnojení umělými hnojivy, značné odolnosti proti škůdcům, chorobám a nepřízni počasí je vhodnou a často využívanou plodinou v ekologickém (organickém) zemědělství. Známé je např. jídlo tzv. špaldoto, připravené podobně jako rizoto. Ze špaldy se také vyrábí kávovina jako zdravá náhražka kávy. Ve Švýcarsku se používá jako sladová přísada (pivo Dinkel Einsiedler bier).

Sv. Hildegarda z Bingenu údajně jednou řekla: „Kdyby už člověk nemohl nic jíst a nic mu nepomáhalo, špalda jej postaví na nohy.“ Moderní medicína špaldě připisuje pozitivní účinky na stimulaci imunitního systému. Zároveň je špalda lehce stravitelná a má mnohem nižší toxicitu pro alergické jedince. Proto ji mohou lidé s alergií na pšenici použít jako náhradu pšenice. Nesmíme ovšem zaměnit alergii na pšenici s celiakií. Špalda není bezlepková, není tedy vhodná pro bezlepkovou dietu.

Ze špaldy se praží špaldová káva, která je bez kofeinu a svou jemnou chutí a vůní uspokojí i náročné gurmány. Jsou využívána i zelená zrna (grünkern), jejichž speciální přípravou se získává tzv. zelený kaviár. Z této rostliny lze zužitkovat i „odpad“.[2] Slupky (pluchy) z jejího obilného zrna jsou totiž využívány jako plnidlo do polštářů nebo slamníků. Pluchy jsou lehké a přizpůsobí se tvaru těla. Také špaldovou slámu můžeme využít k výrobě došků – původní střešní krytiny.


Zdroj: cs.wikipedia.org