Cookie Consent by Free Privacy Policy Generator

 oves

oves

 Oves (latinsky Avena) je obilnina pěstovaná za účelem zisku zrna. Dále se oves pěstuje jako zelená píce, či krycí plodina. Oves je jednoděložná rostlina z čeledi Poaceae. Z ovesné mouky se připravuje různé pečivo, ovesné vločky jsou v euroamerické společnosti oblíbeným základem zdravých pokrmů, ovesný šrot se zkrmuje a ovesná sláma se hlavně stele. Oves, společně s pšenicí, ječmenem a žitem je jednou z nejrozšířenějších obilnin mírného pásma. Oves jako krmivo je vynikající hlavně pro koně. V nepotravinářství je využíván pro výrobu oleje ke kosmetickým účelům). V medicíně je ověřeno příznivé fyziologické působení ovesných diet na organismus i prevence kardiovaskulárních a zažívacích chorob, cukrovky i rakoviny. Toto působení vyplývá z  obsahu lehce rozpustné vlákniny (b glukany), minerálních látek, antioxidantů i vitamínů (E, B aj.).

Oves je doložen již v archeologických nálezech z doby bronzové.

Významné ovsy:
  • oves setý (Avena sativa) - zaujímá asi 90 % veškerých osevních ploch ovsa
  • oves byzantský (A. byzantina) - je po ovsu setém druhým nejrozšířenějším ovsem pěstovaným ve světě. Zabírá zhruba zbývajících 10 % osevních ploch ovsa. Pěstuje se hlavně v USA, Austrálii a stepích Ruska. Je odolný vůči suchu a vyšším teplotám. Často se využívá i ve šlechtění nových odrůd, protože je odolnější vůči chorobám.
  • oves nahý (A. nuda)  je druh ovsa pěstovaného již jen v malé míře. Má velmi výživné obilky. Pěstuje se i jako zelené krmení.
  • oves habešský (A. abyssinica) - je druh ovsa původem z etiopského genového centra. V současné době se minoritně pěstuje zvláště v Etiopii často ve směsi s ječmenem (zrno, zelené krmení). Je charakterizován vzpřímenou latou se dvěma osinami na vnějších stranách pluch obilek.

Oves setý (Avena sativa L.): 

je nejrozšířenější druh ovsa. Do Evropy se dostal jako plevel mezi ječmenem a pšenicí. Původ pluchatého ovsa setého sahá do oblasti Malé Asie a bezpluchý oves vznikl spontánní mutací v Číně a Mongolsku. Jedná se o nejmladší kulturní obilninu.

Jednoletá tráva, která dorůstá výšky mezi 40 až 150 cm. Má výraznou apikální dominanci. Roste jednotlivě, stébla jsou hladká, přímá a poměrně mohutná. Pochvy listů jsou lysé a jazýčky krátké, oválné, se zašpičatělými zoubky. Čepele mají dosti drsnou strukturu z obou stran, zvláště pak na okrajích, jejich barva je šedozelená. Co se rozměrů týče, délka dosahuje zhruba 30 cm a šířka kolem 16 mm. Květenství se nazývá lata. Oves je jediným druhem obilí, které netvoří obilky v lichoklasech. Doba květu se udává od června do srpna. Plevy a pluchy odstávají a při výmlatu se oddělují. Obilky jsou drobnější, hustě porostlé trichomy. Plevy jsou sedmi až jedenáctižilné s běložlutou, hnědavou, červenou, nebo i černavou barvou.

V dřívějších dobách byl důležitou hospodářskou plodinou. Pěstoval se pro obilky, které byly zkrmovány koním (tzv. obrok), užitečná byla též sláma, kterou se krmil skot a sloužila i jako podestýlka. Po roce 1945 výrazně poklesl stav koní, což způsobilo snížení jeho pěstování. Přesto se i dnes využívá především jako krmivo pro hospodářská zvířata a k potravinářským účelům. Drobné využití najde i v kosmetickém a farmaceutickém průmyslu. V anglosaských zemích se z něj vyrábí některé druhy piva a v Rusku se z něj připravoval alkoholický kvas.

Oves je vhodnou potravinou pro zdravé stravování. Velmi oblíbené jsou např. ovesné vločky, kaše, tyčinky, koktejly. Ovesné výrobky jsou zahrnovány především do výživy sportovců nebo jsou součástí hubnoucích diet. Důvodem je obsah bílkovin, které jsou důležité pro fungování lidského organismu, vlákniny, která napomáhá trávení, a dalších vitamínů a minerálů.

Pro koně je to jeden z nejpoužívanějších typů krmiva. Existuje oves žlutý a černý. Může se zkrmovat v podobě celých zrn, ale i mačkaný. Je to vysoce energetické krmivo, proto je nutné hlídat krmné dávky podle stupně zátěže. Není proto vhodné podávat jej koním nemocným nebo zotavujícím se z nemoci a koním, kteří nemají dostatek pohybu, pak může způsobit koliku nebo černé močení. Jádro by mělo být doplňováno senem, aby se předešlo zažívacím potížím. Žádoucím účinkem je např. zvýšení pohlavního pudu, příznivé působení na temperament a výkonnost nebo podpora tvorby mléka u kojících klisen.

Dobré výnosy a kvalitu lze dosáhnout v lepších oblastech bramborářského výrobního typu a přilehlých oblastech řepařského výrobního typu. Klimaticky ideální oblasti pro pěstování ovsa mají dostatek zimní vláhy, možnost setí ve 2. polovině března, dostatek srážek a relativně nižší teploty v květnu a červenci a naopak málo srážek v době dozrávání počátkem srpna. Vlhký a chladný průběh počasí v době dozrávání je příčinou drobnějšího zrna nižší kvality. Nepříznivé podmínky v době sklizně vedou k jejímu oddělení, zvýšení sklizňových ztrát, ale především ke zvýšení nároku na posklizňové ošetření. Kvalita (mikrobiální kontaminace, porůstání, větší výskyt černých a ztrouchnivělých zrn) i skladovatelnost zrna výrazně klesá.

Oves není tolik citlivý na půdní podmínky jako pluchaté odrůdy. Optimální jsou půdy středně těžké, humózní, s dostatečnou vodní jímavostí, zabezpečující dostupnou vláhu v kritických obdobích.

Technologie pěstování ovsa
 
Za nejlepší předplodinu  ovsa (zvláště v BVT) lze považovat okopaniny (hnojem hnojené brambory, krmná řepa). Vzhledem k vyšší citlivosti ovsa na rezidua triazinových herbicidů v půdě je nevhodnou předplodinou silážní kukuřice, pokud k ní byly tyto herbicidy aplikovány.

V místech s dostatkem vláhy jsou vhodnými předplodinami ovsa jeteloviny (jetel, jetelotráva) nebo zaorané (trvalé) travní porosty. Ještě vyšší je předplodinová hodnota luskovin.

Pokud je oves zařazen po obilninách, je nejvhodnější předplodinou ozimá pšenice setá po okopanině, méně žito. Vhodnější je sled: hnojená okopanina –  oves – ozimá obilovina (pšenice). V osevním postupu je fytosanitární působení ovsa na úrovni širokolistých zlepšujících plodin. Dvojí přerušovač sníží výskyt chorob pat stébel i dalších houbových chorob a přinese úspory chemických vstupů.

Oves není vhodné pěstovat po jarním ječmeni. Pěstování ovsa po sobě je nežádoucí vzhledem k nárůstu výskytu háďátek a bzunky ječné a tím výrazného snížení výnosu. Zařazení bezpluchého ovsa jako doběrné plodiny na závěr obilního sledu je příčinou snížení výnosu o více než 20 %. Oves sám má vysokou předplodinovou hodnotu. Jeho zařazení v osevním postupu s vyšším zastoupením obilovin v bramborářské oblasti je nutné.

Oves je vhodnou krycí plodinou pro jeteloviny a vzhledem k vysokému i pevnému stéblu i pro vojtěšku. Je možná jeho sklizeň (jako krycí plodiny) na GPS v mléčné zralosti  nebo při výsevku 90-100 kg.ha-1 i sklizeň na zrno.

Po sklizni obilní předplodiny ovsa následuje včas a kvalitně provedená podmítka. Základním opatřením podzimní přípravy půdy je střední orba (0,18-0,22 m) provedená v optimální vlhkosti. Hloubka orby nemá podstatný vliv na výnos ovsa. Podle půdně klimatických podmínek stanoviště je vhodné ověřit možnost ošetření podzimní orby tak, aby jarní předse»ová příprava půdy mohla být minimalizována.

Zásadou jarní předse»ové přípravy je maximální šetření půdní vláhou. Vzhledem k co nejvčasnějšímu vstupu na pozemek (jakmile to stav půdy dovolí) je vhodné používat lehčí traktory se zdvojenou montáží kol nebo pásové traktory. Dobrý přísun vláhy zajistí mělké pevné lůžko 50-60 mm, vyrovnané v příčném profilu.

Oves sejeme co nejdříve. Kromě využití nižších teplot pro diferenciaci laty - tvorby většího počtu zrn (hlavní výnosový prvek) - je více využita i zimní vláha a omezeno poškození vzrostných vrcholů vzcházejících rostlin larvami první generace bzunky ječné (Oscinella frit). Časné setí je hlavní agrotechnický faktor ovlivňující výnos i kvalitu. Platí staré pořekadlo „Zasej mě, zašlap mě třebas v bláto, přesto budu jako zlato“, které potvrzuje zkušenost, že ovsu neškodí „zamazání“, tj. zasetí do vlhčí půdy.Kklíčivost pluchatéhoo ovsa ve vlhkhé půdě je dobrá. Za to u bezpluchého  ovsa vlivem poškození odkrytého klíčku klíčivost klesá až do 75 % (průměrně 85 %). Vzhledem k častému poškození klíčních rostlin (bažanti, havrani) bývá i polní vzcházivost nižší. Protože oves navíc tvoří velmi málo plodných odnoží, je pro zajištění dobrého výnosu třeba vysévat 550 zrn.m-2, tj. podle hmotnosti tisíce zrn (26 až 30 g) asi 160 až 190 kg.ha-1. Oves sejeme do hloubky 30 až 40 mm (na lehčích půdách hlouběji) do řádků 80 až 125 mm.

Oves má zvláš» dobrou schopnost přijímat z půdy i pevněji vázané živiny. Nejlépe snáší vyšší půdní kyselost. Je však citlivý na nevyváženou bilanci živin, má větší požadavky na obsah K a Mg v půdě. Doporučený poměr základních živin N:P:K pro oves je 
1:0,3-0,39:0,83-1,44.

Válení ihned po zasetí zlepší na lehčích sušších půdách klíčení a vzcházení. Optimální rychlost válení je 5-6 km.h-1, druh válce se volí podle stavu půdy.
Při vytvoření půdního škraloupu je možné vláčení od setí do počátku vzcházení, velmi obezřetně, lehkými (sí»ovými) branami.

Vláčení od fáze 13-14 DC (3-4 lístků) až do fáze 29 DC (konec odnožování) podpoří odnožování a stejnoměrný vzrůst rostlin. Vhodné jsou prutové, případně sí»ové brány. Optimální pracovní rychlost je 5,5-7,0 km.h-1. Vláčení za vlhka není vhodné. Křehké rostliny po ránu jsou méně odolné proti poškození bránami. Vláčení přispívá ke zlepšení struktury půdy, aerace a tím rozvoje kořenů a zlepšení příjmu živin i k omezení plevelů až o 60 %. Mechanická regulace plevelů má u ovsa přednost před herbicidy. Její účinek je srovnatelný. Vzhledem k relativně vysoké konkurenční schopnosti ovsa vůči plevelům je možné zásahy proti plevelům až do 30 % pokryvnosti plevelů bez vlivu na výnos vyloučit úplně. O použití herbicidů rozhodne bonitace plevelů zbývajících po mechanickém ošetření ovsa (vláčení).

Aplikace morforegulačních přípravků není při pěstování potravinářského ovsa povolena. Vzhledem k vysoké odolnosti nahého ovsa proti poléhání (o 1-2 body lepší než pluchaté odrůdy), není u semenářských porostů (založených na lehčích půdách, nižším výsevkem a hnojených méně dusíkem) nutná. V ostatních případech metodika povoluje při produkci osiva aplikovat ve fázi 31-45 DC dávku 1,5-3,0 (4,0) l.ha-1.

Nejvýznamnějším škůdcem ovsa je bzunka ječná (Oscinela frit). Ošetření se provádí (podle signalizace) ve fázi 11-12 DC a opakuje se zhruba po osmi dnech ve fázi 20 DC. Většina populace bzunky zůstává na stanovišti zrodu. Proto ošetření proti druhé generaci není u osivových porostů nutné. Při silném napadení se provádí postřik insekticidy. Podle potřeby se opakuje po 14 dnech. Současně s bzunkou jsou regulovány třásněnky a mšice.

Mšice (Aphidea) škodí především šířením žluté virové zakrslosti ječmene. Choroba se projevuje zvýšeným odnožováním, načervenalým až purpurovým zbarvením stébel i listů, někdy nedokonalým vymetáním, snížením výnosu až o 30 %.

Dalšími důležitými škůdci ovsa jsou háďátka. Jejich přemnožení je důsledkem vysokého zastoupení obilovin na půdě, zvláště nedostatečným odstupem pěstovaného ovsa v osevním postupu.

Sklizeň ovsa se provádí na počátku plné zralosti. Optimální vlhkost  ovsa při sklizni je 14 až 16 %. V nepříznivém létě je možné sklízet při vyšší vlhkosti zrna 16 až 18 %, ale při výmlatu dochází ke zvýšení ztrát, zvýšení podílu vlhkých nečistot v zrně a většímu poškození obilek. Sklizeň při vlhkosti zrna nad 18 % je možná jen ve výjimečně nepříznivém ročníku. Zrna se hůře oddělují od pluch, mikropoškození výrazně roste, klíčivost osiva klesá pod 80 % i vlivem nevyzrálosti zrn z odnoží, rostou i ztráty při čištění. U sklízecích mlátiček je nutno snížit pojezdovou rychlost pod 3 km.h-1. V těchto podmínkách je vhodné, zvláště při vzrostlém podsevu, zvýšit na nejvyšší možnou výšku strniště a stojící stébla s podsevem sklidit řezačkou následně zvláš». Zralé či přeschlé porosty není možné sklízet na plný výkon sklízecí mlátičky, i když to stav porostu zdánlivě dovoluje. Je nutné snížit otáčky mláticího bubnu, oddálit koš i snížit otáčky ventilátoru sklízecí mlátičky. Optimální otáčky mláticího bubnu u sklízecí mlátičky jsou 900 až 1000 ot.min-1. Je nutné častěji kontrolovat ztráty nevymlácením a regulovat otáčky ventilátoru čištění.
 
Maximální skladovací vlhkost ovsa je 14 %. Při vyšší skladovací vlhkosti dochází ke snížení klíčivosti osiva, žluknutí a hořknutí obilek. Vlhké zrno je třeba okamžitě po sklizni dosušit. V provozních podmínkách se osvědčilo dosoušení ovsa sklízeného při vlhkosti do 15 % aktivním provětráváním neupraveným nebo předehřátým vzduchem na roštech. Při vyšší vlhkosti dosoušíme na sušárnách s nepřímým ohřevem.


Obsahové látky a jejich indikace
Nať: rozpustné složené cukry, flavonoidy, kyselina křemičitá, saponiny, nebílkovinné aminokyseliny
Plod (obilka): bílkoviny, steroidy, škrob, saponiny, vitamíny B-komplexu, olej, glykosidy ( avenin, vanillosid)
Zrno průměrně obsahuje: 13 % bílkovin, 5 % tuku, 56 % sacharidů, 12 % vlákniny a asi 3,6 % minerálních látek.
Oves má vliv na krevní tlak. Plod snižuje hladinu cholesterolu v krvi a brzdí biosyntézu buněčných hormonů. Nať snižuje hladinu kyseliny močové a chrání jaterní tkáň před toxiny. Je také tradičně používána při akutních i chronických stavech úzkosti, při ztrátě napětí močového měchýře, ledvinových bolestech, revmatismu, nervozitě, nespavosti, stresu a mnoha dalších. Plod je užíván při potížích se zažívacím traktem, zácpě, cukrovce, žlučníkových a ledvinových obtížích nebo jako obklad ve formě ovesné kaše při problémech s dýcháním a hlasivkami. Oves se nesmí konzumovat v případě bezlepkové diety.






Zdroj:

cs.wikipedia.org; 
http://www2.zf.jcu.cz/~moudry/databaze/Oves.htm